- Postupná deaktivace sítí 2G a 3G ve Španělsku a Evropě ohrožuje tísňové komunikační systémy eCall ve vozidlech a tlačítka SOS ve výtazích.
- Španělské a evropské předpisy vyžadují obousměrné připojení pro případ nouze, ale mnoho starších zařízení se spoléhá na technologie, které do roku 2030 zcela zmizí.
- Řešení, jako je migrace na sítě 4G a VoLTE, existují, ačkoli náklady na upgrade hardwaru představují ekonomickou výzvu pro majitele i výrobce.
Někdy bereme jako samozřejmost, že technologie kolem nás budou vždy fungovat, ale realita je taková, že digitální svět se vyvíjí závratnou rychlostí. Španělsko a zbytek Evropy v současné době zažívají výpadek mobilních sítí 2G a 3G , což se většině lidí zdá irelevantní, protože již používáme telefony s Androidem a jejich moderní funkce , ale pro tisíce zařízení, která nejsou telefony, je to skutečná bolest hlavy.
Skutečným problémem není mobilní telefon v kapse, ale ty neviditelné bezpečnostní systémy , které zachraňují životy v kritických situacích. Mluvíme o komunikačních modulech integrovaných do vozidel a výtahů, které se kvůli zastaralým frekvencím mohou zcela ztišit, když nejvíce potřebujeme volat o pomoc, a proměnit tak bezpečnostní nástroj v pouhou plastovou ozdobu.
Skryté nebezpečí ve výtahové kabině
Mnoho lidí si myslí, že pokud zmizí 3G, výtah přestane fungovat, ale to je daleko od pravdy. Problém je v tom, že nouzové tlačítko SOS , které používáme, když jsme uvězněni, je obvykle připojeno k centrální stanici prostřednictvím starších GSM modulů. Pokud zařízení používá sítě 2G nebo 3G, obousměrná komunikace by mohla být přerušena, a uživatel tak zůstane bez možnosti komunikace.
Ve Španělsku je to vážný problém, protože podle údajů FEEDA je v údržbě přibližně 1,2 milionu výtahů . Zákon je v této věci velmi jasný: Královský dekret 203/2016 nařizuje, aby všechny výtahové kabiny měly systém, který umožňuje kontakt s rychlými zásahovými službami, a to i v případě výpadku proudu. Nová norma ITC AEM 1 (královský dekret 355/2024) navíc vyžaduje, aby si výtahy, které tento systém dosud nemají, po absolvování technické kontroly jej nainstalovaly.
Záludnost spočívá v tom, že zákon vyžaduje připojení, ale nespecifikuje, jakou technologii použít. Po léta se instalovaly mobilní brány 2G a nyní, když operátoři tyto antény vypínají, se musí sdružení obyvatel ptát správců budov nebo údržbářských společností, zda je jejich systém zranitelný. Řešení spočívá v přechodu na modernější technologie, jako je 4G nebo VoLTE , aby se zabránilo tomu, že se nouzové tlačítko stane nepoužitelným.
Ohrožená auta: Systém eCall a tlačítko SOS
V automobilovém sektoru se něco velmi podobného děje se systémem eCall. Toto zařízení, které je v nových osobních automobilech povinné od roku 2018, automaticky upozorní záchranné složky (112) po vážné nehodě a odešle jim důležité údaje, jako je přesná poloha a směr jízdy. Obrovské množství vozidel – odhadem 64 milionů v celé Evropě – by však o tuto funkci mohlo přijít kvůli zastaralosti sítí 2G a 3G.
Je zde důležitý rozdíl: nejde o to, že auto přestane fungovat nebo že nemůžete telefonovat pomocí vlastního telefonu, ale spíše o to, že přestane fungovat modul integrovaný do podvozku . To je obzvláště důležité u vozů vyrobených v letech 2018 až 2023, protože mnoho z nich má hardware navržený pro „jazyk“ starších sítí. U těchto vozidel nestačí aktualizace softwaru; problém je fyzický, protože hardware není schopen zpracovávat frekvence 4G nebo 5G.
- Vozidla vyrobená před rokem 2018: Velmi vysoké riziko, protože většina je striktně závislá na 2G/3G.
- Modely mezi lety 2018 a 2020: Středně vysoké riziko, v závislosti na tom, zda je modul hybridní nebo starý.
- Auta z roku 2021: Nízké riziko, protože obvykle integrují standardy 4G a 5G.
Evropská komise se snaží odvrátit logistickou katastrofu. Aktualizace každého modulu eCall by mohla stát přibližně 360 eur na auto , což je částka, kterou by mnoho majitelů nebylo ochotno zaplatit za systém, který již má certifikaci. Proto se zvažuje možnost, že by členské státy udržely alespoň aktivní síť 2G do roku 2030 , což by umožnilo těmto bezpečnostním systémům zůstat v provozu, zatímco se bude vozový park přirozeně obnovovat.
Harmonogram uzavírky Španělska: Kdy k ní dojde?
Vypnutí těchto sítí není jednorázová událost, ale postupný proces, který se liší v závislosti na operátorovi a geografické oblasti. Například Vodafone již postupně ukončil provoz téměř celé své sítě 3G. Movistar mezitím urychluje odstraňování těchto technologií, aby uvolnil spektrum a zlepšil efektivitu sítí 4G a 5G. V případě společnosti Orange je vypnutí sítě 3G plánováno na konec roku 2027 , ačkoliv plánují zachovat síť 2G až do roku 2030.
Toto časové zpoždění vytváří matoucí situaci, kdy tlačítko SOS může fungovat v jednom městě, ale přestane fungovat o několik kilometrů dál, pokud místní operátor dosáhl dalšího pokroku v vypínání systému. Je to připomínka toho, že připojená zařízení (IoT) mají mnohem delší životnost než mobilní telefon, ale jsou závislá na infrastruktuře, která se mění mnohem rychleji. Na stejném laně jsou také alarmy, POS terminály a chytré měřiče.
Abyste se vyhnuli nepříjemným překvapením, nejmoudřejším postupem je nahlédnout do manuálu k vozidlu nebo navštívit autorizovaného prodejce a informovat se o případných dodatečných kampaních nebo aktualizacích telematického modulu. V případě výtahů by měl být na údržbářskou společnost vyvíjen tlak, aby předložila jasný migrační plán. V konečném důsledku jde o pochopení, že konektivita je nyní základní součástí bezpečnosti silničního provozu a domácností a nemůžeme dovolit, aby nás jednoduchá výměna antény nechala bez ochrany.
Přechod na rychlejší sítě je pro zlepšení internetové kapacity nevyhnutelný, ale odhalil křehkost nouzových systémů založených na starších technologiích. Jak ve vozidlech, tak ve výtazích spočívá klíč v identifikaci, zda je instalovaný hardware kompatibilní se 4G nebo 5G, aby se zabránilo ztrátě signálu tlačítka SOS. Vzhledem k tomu, že vlády a provozovatelé koordinují konečné vypnutí sítí 2G a 3G do roku 2030, odpovědnost za ověření provozuschopnosti těchto systémů nyní leží na vlastnících a správcích, kteří zajišťují, aby technologie určené k záchraně životů předčasně nezastaraly.